Výkresy křivkova návrhu.

Již někdy v roce 1947 přišel za Josefem Jozífem, který v 30. letech jako mladý vypracoval velmi zdařilou konstrukci úspěšného stroje Jawa 100 Robot, tehdejší technický ředitel Jawy Dr. Jaroslav Frei s návrhem, aby namaloval maloobjemový motocykl do 50 cm³. Jozíf o vývoji tohoto motocyklu měl pomlčet a finančně se měli vyrovnat mezi sebou. Jozíf nabídku přijal, ale s podmínkou, že na projektu nebude pracovat sám. Dr. Frei proti tomu nic nenamítal. Jozíf, který rozkreslil celou podvozkovou část si jako spolupracovníka vybral Jana Křivku, který navrhl motor. Po zpracování a finančním vyrovnání si Dr. Frei vzal výkresy domů a bylo ticho.

Pan Dr. Jaroslav Frei, technický ředitel Jawy byl velice fundovaný a jasnozřivý pán, který do své funkce přišel z předchozího úspěšného působení v továrně Aero. Říkalo se o něm, že je jedním z nejlépe informovaných pracovníků nejen co do poválečného vývoje motorismu, ale i co do budoucího uspořádání společnosti u nás. Když pak po únoru 1948 dostal varování, že začne mít velké těžkosti, sebral se, na Robotu dojel na Šumavu a dále po svých emigroval do tehdejšího západního Německa a dál do Francie a Kanady. Lze soudit, že svůj osud v této zemi tušil a tento projekt mohl sloužit jako „něco do začátku“ právě po případné emigraci. Jeho odchod proběhl ale velmi rychle a výkresy zůstaly v zemi.

Po úředním otevřením jeho bytu byly výkresy nalezeny. Zavolán byl pan Vojtěch Pokorný, tehdejší ředitel Jawy, který měl vysvětlit o co se jedná. Ten klidně odpověděl, že výkresy si zřejmě Dr. Frei vzal domů k prostudování, a přinesl je zpět do továrny. Šéfkonstruktér Jozíf je převzal a založil do archivu, kde ale na dlouho nezůstaly…

Vládní usnesení o rozvoji výroby spotřebního zboží vedlo šéfkonstruktéra Josefa Jozífa a kolektiv vývojových pracovníků Závodů 9. května v Praze k přepracování plánů a vývoji jednoduchého dopravního prostředku přístupného nejširším vrstvám zájemců.

V roce 1953 Josef Jozíf spolu s Miroslavem Kubíčkem, Josefem Šťastným, Jiřím Mrázem a Karlem Marešem začali pracovat na nové Jawě 50, která vycházela z archivovaných výkresů. V roce 1954 byl vyroben první exemplář typu 359 s pomocnými šlapadly, kterými byl opatřen pouze z formálních důvodů, aby bylo vyhověno tehdejším předpisům a mohlo se na něj pohlížet jako na motokolo. Na řízení motokola podle tehdejších předpisů nebylo potřeba řidičské oprávnění.

Původní křivkův návrh motoru měl převodové hřídele nad sebou a za nimi vertikálně uložený řadící mechanismus, podobně jako tomu bylo u tehdejší Jawy 250 („pérák“). Další podobnost s velkými Jawami bylo poloautomatické vypínání spojky. Použití šlapadel si ale vyžádalo rekonstrukci převodovky, řadící mechanismus byl přemístěn do horní části motoru, na jeho původní místo byl umístěn hřídel šlapadel a převodové hřídele byly umístěny vodorovně za sebou. Původní poloautomatické vypínání spojky již nebylo možné.

Ján Režňák, Zdeno Nagy a Josef Bizík byli na jednoleté stáži (1953–1954) v Praze při vypracovávání a přebírání dokumentace k výrobě nového typu Jawa 359.
V roce 1954 Bylo rozhodnuto, že výroba bude probíhat na Slovensku v Považských strojírnách. V průběhu téhož roku se dostalo zmiňované motokolo do Považských strojíren, kam ho po vlastní ose dopravil zkušební jezdec továrny Ondrej Dorínec. U stroje byl nahrazen boční stojánek za stojánek plnohodnotný a pod vedením Jozefa Bizíka a vedoucího výroby Rudolfa Chrapka byl upraven řadící automat a snížen počet západek v převodové skříni ze tří na dvě. Bylo vyrobeno 50 kusů jako ověřovací (či nultá) série. Jejím charakteristickým znakem byla nálepka s nápisem Pionýr 50, znakem Považských strojíren a dalším nápisem Made in Czechoslovakia, umístěná oboustranně na bocích palivové nádrže.

Ovládání tohoto motokola bylo komplikované, až nebezpečné. Ovládání obou brzd bylo páčkami na řídítkách. Řazení rychlostních stupňů bylo zajištěno otočnou rukojetí (bez aretace), spojenou s řadícím mechanismem dvěma lanovody. K vypínání spojky sloužila páčka na levé straně řídítek, umístěná pod páčkou brzdy. Tumič výfuku měl zploštělou koncovku (tehdy běžný tvar: „rybí ploutev“). Chybělo koncové světlo, místo něj byla odrazka.

Po ukončení ověřovacích zkoušek nulté série bylo rozhodnuto o několika konstrukčních změnách. K nim patřila i změna technologie výroby bloku a skříně motoru. První motory měly hliníkové bloky a skříň litou ještě do písku, poté byla tato technologie nahrazena tlakovými formami. K dalším konstrukčním úpravám provedeným vývojovým kolektivem, ve srovnání s typem 359, patřilo vedle zrušení pedálového převodu a jeho nahrazením nožním startérem zesílení zavěšení zadního blatníku nebo úprava předního světlometu zabudováním dálkového světla. Konstrukční změny se dotkly i karburátoru. Ten byl původně bez proplavování, později byl vybaven pumpičkou obohacování palivové směsi. Změněna byla i poloha jeho osazení, když byl z pravé strany stroje přesazen na levou. Na zadním blatníku vystřídala jedno odrazové sklíčko svítilna s osvětlením evidenční značky. Ještě později došlo k přepracovávání nevyhovujícího vypínání spojky za jinou konstrukci.

V prvních měsících výroby bylo vyčítáno motocyklu mnoho nedostatků způsobených velice rychlým zavedením výroby. Během prvního roku výroby bylo vylepšeno mnoho věcí, například páka zadní brzdy byla zesílena prolisovaným žebrem, řadící páka byla zdokonalena, řadící automat byl vylepšen, aby snesl i nešetrné zacházení a plechy pod sedlem byly lépe tvarovány a zesíleny výztužnými rýhami. Celkem bylo provedeno asi 50 změn, znamenajících zdokonalení výrobku. Sympatické bylo řešení ředitele Beňačka provést likvidaci všech závad a nedostatků na již dodaných strojích v rámci garančních oprav.

Motocykl byl vybaven maloobjemovým motorem (Ø 38×44 mm), ležatým dvoudobým vzduchem chlazeným jednoválcem o objemu 49,8 cm3 a elektrickou energii vyrábělo setrvačníkové magneto PAL.

Karburátor Jikov 2912 (pozn. poslední dvojčíslí označovalo průřez karburátoru – difuzor) byly použity dva typy šoupátkových jehel, a to ostré a tupé, a byla montována tryska s kalibrovaným otvorem 52. Tím byl zaručen správný směšovací poměr vzduchu a paliva dodávaného do motoru Továrnou nastavený karburátor byl kompromisem vyhovujícím nejširšímu okruhu spotřebitelů. Byl nastavený hlavně s ohledem na nízkou spotřebu a největší užitkovost. Pro ty jezdce, kteří rádi jezdili „na plný“ plyn se doporučovaly trysky v hodnotě 55 až 60. Přitom výrobce karburátoru dal do prodeje sadu trysek o velikosti 50 (52), 55, 58 a 50. Výměna trysek byla velice jednoduchá. Větší trysky zlepšily přechody a pružnost motocyklu, ovšem za cenu mírného výšení spotřeby paliva. Snaha o další navyšování výkonu nakonec vedla k vývoji dalšího typu karburátoru. S typovým označením 2914 HZ byl montován od 1. 1. 1958.

Elektrická houkačka, která se dodatečně montovala pod přední světlomet, byla napájena ze dvou plochých suchých článků 4,5 V značky Bateria 310, zapojenými za sebou.

Spojka byla jednolamelová s korkovým obložením v olejové lázni. Spojkový kotouč s korkovými vložkami byl řešen jako jeden celek s hnaným kolem primárního převodu a byl sevřen tlakem pružin mezi dva kotouče spojené s hlavní hřídelí převodovky.

Převodovka byla třístupňová, s postupným řazením – první rychlost dolů, druhá a třetí nahoru, a neutrálem mezi každým rychlostním stupněm. Příčinou vypadávání prvního rychlostního stupně bylo především špatné zacházení. Problémy s častějším vypadávání druhého a třetího rychlostního stupně byly vyřešeny úpravou kulisy zasouvání v řadícím automatu.

Zajímavým konstrukčním prvkem bylo uložení zadního kola ve vlečné kyvné vidlici, odpružené jedinou vinutou pružinou, umístěnou ve středové rovině stroje (tohoto konstrukčního řešení se o mnoho let později ujala japonská Yamaha).

Ukázalo se, že i tak běžnou manipulaci, jakou bylo postavení motocyklu na stojánek, bylo možné vylepšit. Za sedadlem nad blatníkem chyběl chyták, a tak si majitelé často vyráběli dodatečné úchyty. Tento nedostatek ale byl později odstraněn a chyták byl součástí konstrukce nového motocyklu.

Koncepce a konstrukce stroje daleko předběhla ve své kategorii konkurenci. Jeho zajímavé tvarové řešení bylo natolik nepřehlédnutelné, že si brzy vysloužil výstižné příjmení „PAŘEZ“, a to podle tvaru sedla.

Tuhle fotku jsem našel kdysi hodně dávno an nějakých anglických stránkách, tuším to byly fotky z nějaké dobové výstavy (asi kolem roku 1956). Byl to zřejmě jeden z prototypů vývoje motocyklů v Praze, který kromě prvního prototypu vyvíjel i pozdější skútrový prototyp a první verzi modelu 555.

Majitelem tohoto unikátu je Pavel Endal. Tato Jawa 550 je z roku 1956, číslo motoru a rámu 34 420. Motocykl je renovovaný v roce 2001; vše je původní pouze koženka sedadla by podle majitele a některých dobových fotografií měla být spíše hnědá. Karoserie je, až na nádrž a kryt světlometu, z laminátu. Chybí kryt pod nádrží, který zakrýval indukční cívku (ta je nahrazena neoriginální). Pod sedadlem má už dvě pružiny, jako typ 555. Vznikl v Praze na Pankráci (vývojový ústav Jawy), ale doklady má vystavené tehdejším výrobcem Jawy 50 – Považskými strojírnami. Celkem bylo vyrobeno 6 kusů (Podle jiných materiálů až 12, některé kusy měly mít vyšší obsah motoru).

Majitel pátrá po případných dalších dochovaných kusech! Pište na 1101@seznam.cz

 

Jedná se spíše o kuriozitu, nejedná se o prototyp ani malosériovou výrobu. Od první poloviny 60. let se běžně vyráběly v rámci svazarmu odlitky skříní závodních pionýrů pro použití převodovek ČZ (125, 175). Někdo tento odlitek použil pro typ 550.

Informace a fotka převzaty od Sumsse z www.jawa-50.wz.cz

To, že Jawy 50 typ 550 nebyly standardně vybavované tachometry ví každý, koho historie „pionýrů“ zajímá. Přesto se občas objeví stroje, které mají namontované tachometry v kapotáži světlometu. Jednalo se především o stroje na export, v celkem hojném počtu se s nimi dá setkat i u nás.

Náhon tachometru je vyveden od předního kola a je namontován v kapotáži světlometu. Tachometry nebyly stejné s později montovanými standardně na typy 555.

Všimněte si kratšího středu předního kola, který vytváří prostor pro mechanismus pohonu tachometru.

Kulatý tachometr z exportní verze (Portugalsko) JAWA typ 550 z roku 1957.

(čerpáno z webu: https://www.jawa-50.cz/)